Šaty "Pro Alenku" v akci

Měla jsem už týden naplánováno, že dnes vyrazim na focení. Ani ranní déšť mě od toho neodradil.

Naštěstí se počasí celkem umoudřilo a nakonec se to celkem povedlo.

Měla bych možná taky napsat, že jezdím sama a fotím se na samospoušť, takže si možná dovedete představit, jak komicky to vypadá. A pokud ne, tak čtěte. 

Vyrážim nastrojená v šatech, přes rameno foťák, stativ, v ruce lodičky, kabelku, případně jako dnes ještě jedny šaty v ruce a k tomu nějaké drobnosti na závěrečné zkrášlení. Jezdím většinou tam, kde to vůbec neznám, takže často při jízdě autem čučim všude možně, aby mi případné parádní místo neuniklo, za což může mého milého trefit šlak, protože se ne uplně ukázkově věnuju jízdě. No, ale to jsem odbočila. Dnes jsem objevila další nové skvělé místo, je to ale trochu taková džungle. Prošla jsem to křížem krážem (stále nastrojená, teď už s rozloženým stativem v ruce, foťákem na krku) a heleme se, támhle je perfektní plácek. To, že cesta k němu byla zarostlá trním, jsem z počátku neviděla jako velký problém. Takže jsem si odložila vše nepotřebné, nazula lodičky s pěkně vysokými podpatky a šla jsem se brodit tím houštím. Na sobě jsem měla punčochy, takže s každým krokem jsem se díky nim zachytila za větev posetou drobným trním. Au au, po několika minutách jsem se přiblížila k vytouženému místu. Umístit stativ, nastavit foťák a může se jít na věc. Zmáčknu samospoušť a snažím se v lodičkách utíkat na určené místo. Poprvé se to nepovedlo a foťák zachytil pouze mé pozadí a ohýbající se hřbet pod vším tím křovím. No nic, jdu zase zpátky, přičemž všechno trní se snažím zlomit po cestě. Druhý pokus už vychází a tak tam takhle pobíhám celkem asi 10x, to abych měla jistotu, že pár fotek vyjde podle mých představ. Cesta zpátky přes trnové houští už je brnkačka - nohy jsou po prvotním útoku už obrněné proti bolesti, takže jdu neohroženě zpět a žádné trní už mě nevyvede z míry. S punčochama se v duchu loučím. A když už jsem tady, zkouším ještě jeden nápad. Převlíkačka, chvíli ještě pobíhám v těch strašnejch lodičkách k samospoušti a zpět a po 15 minutách odcházím vítězoslavně asi se 150 fotkami, ze kterých to poté proberu tak na 10. :-)

Nohy pálí jako čert ale jsem spokojená! Možná se ptáte, proč jezdím sama. 

Tak za prvé proto, protože to chci celé vytvořit JÁ SAMA :D a taky pro to, že se cítím sama líp - v klidu si najdu místo, který se mi líbí a nikdo mi do toho nekecá :D a taky jsem v tomhle drobátko stydlivka.

Tak, a teď už dost povídání, tady jsou fotky :

A na závěr ještě jedna z trochu jiného soudku.. Čelenka je má práce, šaty jsou kupované ( za 5 éček v Primarku, nekupte to! :D )

Snažím se si pohrát s úpravou fotek, ale stále jsem ještě na začátku a moc toho zatím neumím. Pokud máte nějaké postřehy, budu za ně ráda :-)

A teď už jdu užívat soboty a vám přeji krásný jarní víkend!

Molly